Panenky
Vzpomínky nebo
upravené legendy, které nastupují na místo odžité reality? Pořád se někdo vrací
k minulosti, operuje se svým dětstvím, ale vlastně si vytváří svůj
abstrahovaný příběh, osobní mytologii, která mu pomáhá a slouží k jeho identifikaci.
Můžu donekonečna poslouchat o svých předcích, o jejich strastech a námahách,
stejně si v mysli vytvářím obraz, jenž má se skutečností asi pramálo
společného. My jsme stejně minulými generacemi nějak utvoření, přebíráme od
nich modely chování, povahu, náhled na svět.
Řády a systémy
pomáhají. Snad to ani jinak nejde, než že si každý vytvoří svou pohádku o sobě.
Klid, ticho,
usebranost a soustředění. Opět jsem pracovala s panenkami. Chtěla jsem mít
před sebou živý model, kdykoliv snadno dostupný, umožňující ho donekonečna
jakkoliv variovat. Snad to byla i určitá forma rozjímání, na základě zachycení
co nejmenších drobnůstek, které dennodenně vídám, látek, stuh, různých
titěrností, věcí dostaných nebo zděděných, se rozmyslet, co bych od svých
předků měla převzít a nebo jestli to všechno není jenom sebestředné zahledění.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
